Uhlíková daň pro rozvojové země: Mohou si rozvíjející se ekonomiky dovolit platit za své emise?

• Autor:
• jméno autora

  Quantumrun Foresight
• Listopadu 27, 2023

Shrnutí statistik

Mechanismus úpravy hranic uhlíku (CBAM) Evropské unie má za cíl vyrovnat podmínky pro emise uhlíku, ale mohl by neúmyslně penalizovat rozvojové země, které nemají prostředky pro rychlou dekarbonizaci. S rozvinutými zeměmi, které mohou získat 2.5 miliardy dolarů dodatečného příjmu z uhlíkové daně, by rozvojové země mohly utrpět ztrátu 5.9 miliardy dolarů, což by zpochybnilo jejich ekonomickou a tržní pozici. Tato disparita zpochybňuje zásadu diferencovaných odpovědností v oblasti klimatu, což naznačuje potřebu přizpůsobených strategií, které uznávají různé kapacity a úrovně rozvoje. Širší důsledky pro rozvojové ekonomiky mohou zahrnovat úbytek průmyslu, ztrátu pracovních míst a tlak na regionální spolupráci pro výjimky spolu s potenciálním přílivem zahraniční podpory a investic do zelených technologií.

Kontext uhlíkové daně pro rozvojové země

V červenci 2021 vydala Evropská unie (EU) komplexní strategii pro urychlení snižování emisí uhlíku. Carbon Border Adjustment Mechanism (CBAM) je pokus o standardizaci stanovování cen obsahu uhlíku v celém regionu bez ohledu na to, kde jsou produkty vyráběny zavedením hraničních daní. Navrhované nařízení se nejprve týká cementu, železa a oceli, hliníku, hnojiv a elektřiny. I když se zdá jako dobrý nápad zdanit korporace z jakýchkoli emisí uhlíku, které přispějí jejich výrobními a provozními procesy, ne všechny ekonomiky si mohou dovolit takovou zátěž.

Rozvojové země obecně nemají technologii ani know-how ke snížení emisí skleníkových plynů. Nejvíce ztratí, protože společnosti z těchto teritorií se budou muset stáhnout z evropského trhu, protože nemohou splnit předpisy o uhlíkové dani. Někteří odborníci se domnívají, že rozvojové ekonomiky mohou předložit petici Světové obchodní organizaci (WTO), aby zajistily určité výjimky a ochranu z tohoto cla. Jiní navrhují, že regionální organizace jako Asociace národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a Asijsko-pacifická hospodářská spolupráce (APEC) mohou spolupracovat na sdílení administrativních nákladů a vyjednávat o tom, aby výnosy z uhlíkové daně šly do místních průmyslových odvětví namísto zahraničních úřadů.

Rušivý dopad

Jaké jsou dopady uhlíkových daní na rozvojové země? Obchodní agentura OSN Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) odhaduje, že s uhlíkovou daní 44 USD za tunu budou mít rozvinuté země dodatečný příjem v hodnotě 2.5 miliardy USD, zatímco rozvojové ekonomiky přijdou o 5.9 miliardy USD. Rozvojové ekonomiky v Asii a Africe mají menší kapacitu na nákladné snižování emisí. Mají také tendenci být více vystaveni klimatickým rizikům, což znamená, že v dlouhodobém horizontu získají více z úsilí o snížení emisí. Z krátkodobého hlediska však mohou mít malou motivaci k tomu, aby dodržovaly opatření, která by mohla významně ovlivnit jejich hospodářství. Dalším důvodem odporu je, že rozvojové země mohou ztratit podíl na trhu ve vyspělých ekonomikách, protože uhlíková daň by zdražila zboží z rozvojových zemí. 

Tato nerovnováha není v souladu s principem společné, ale diferencované odpovědnosti a příslušných schopností (CBDR-RC). Tento rámec uvádí, že vyspělé země by se měly ujmout vedení při řešení změny klimatu, vzhledem k jejich velkému příspěvku k této problematice a jejich vynikajícím technologiím k jejímu řešení. V konečném důsledku by jakákoli uložená uhlíková daň měla zohledňovat různé úrovně rozvoje a kapacity mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Univerzální přístup pravděpodobně nebude úspěšný, aby se všechny země zapojily do zpomalování změny klimatu.

Širší dopady uhlíkové daně na rozvojové země

Možné důsledky uhlíkové daně na rozvojové země mohou zahrnovat: 

• Výrobní a stavební společnosti z rozvojových ekonomik ztrácejí příjmy kvůli snížení podílu na globálním trhu. To může také vést k nezaměstnanosti v těchto odvětvích.
• EU a další rozvinuté země rozšiřují podporu, technologie a školení na rozvíjející se ekonomiky, aby pomohly snížit jejich emise uhlíku.
• Vlády v rozvíjejících se ekonomikách podněcují místní průmysl k investicím do výzkumu zelených technologií, včetně poskytování grantů a zajišťování finančních prostředků od mezinárodního společenství.
• Regionální ekonomické organizace se spojují, aby lobovaly za výjimky ve WTO.
• Některá průmyslově náročná odvětví využívající možné osvobození od daně z uhlíku pro rozvíjející se ekonomiky a přemisťují své operace do těchto zemí.

Otázky ke komentáři

• Jak mohou být uhlíkové daně pro rozvojové ekonomiky spravedlivější?
• Jak jinak mohou rozvinuté země pomoci rozvíjejícím se ekonomikám snížit jejich emise uhlíku?