Průlom v hledání léku na stárnutí

Mohou lidé žít věčně? Stane se stárnutí brzy minulostí? Stane se nesmrtelnost normou pro lidskou rasu? Podle Davida Harrisona z The Jackson Laboratory v Bar Harbor, Maine, jediná nesmrtelnost, kterou lidé zažijí, nastane ve sci-fi.

"Samozřejmě nebudeme nesmrtelní," řekl Harrison. "To je naprostý nesmysl." Ale bylo by hezké, aby se nám všechny tyto hrozné věci nestaly v tak pevném rozvrhu…. Pár let zdravého života navíc – myslím, že je to docela proveditelné.“

Harrisonova laboratoř je jen jedním z mnoha provádějících výzkum biologie stárnutí, přičemž Harrisonovou specializací je použití myších modelů při studiu účinků stárnutí na různé fyziologické systémy.

Harrisonova laboratoř je součástí programu testování intervencí, jehož cílem je ve spolupráci s UT Health Science Center a University of Michigan testovat různé sloučeniny, aby se určily jejich potenciální účinky, dobré i špatné, na biologii stárnutí.

"Myslím, že už máme značné důsledky pro člověka, v tom, že s programem testování intervencí jsme našli několik věcí, které můžeme dát myším, které výrazně prodlužují životnost - až o 23, 24 procent," řekl Harrison.

Vzhledem k tomu, že myši stárnou 25krát rychleji než lidé, je jejich použití v experimentech se stárnutím mimořádně významné. Harrison řekl, že ačkoli jsou myši vhodné pro testování stárnutí, replikace experimentů a prodloužená doba jsou pro úspěch výzkumu zásadní. Harrisonova laboratoř začíná testovat, když je myši 16 měsíců, což by ji zhruba odpovídalo věku 50letého člověka.

Jednou ze sloučenin, které Harrison's lab testovala, je rapamycin, imunosupresivum, které se již u lidí používá k prevenci odmítnutí orgánu u pacientů po transplantaci ledviny.

Rapamycin, také známý jako sirolimus, byl objeven v 1970. letech XNUMX. století, produkován bakteriemi nalezenými v půdě na Velikonočním ostrově neboli Rapa Nui. Podle „Rapamycin: One Drug, Many Effects“ v časopise Cell Metabolism působí Rapamycin jako inhibitor savčího cíle rapamycinu (mTOR), což může být prospěšné, pokud jde o léčbu různých onemocnění u lidí.

U myší Harrison řekl, že jeho laboratoř viděla pozitivní přínosy z používání rapamycinu při testování a že tato sloučenina prodloužila celkovou životnost myší.

Podle dopisu zveřejněného v Nature v roce 2009 třemi laboratořemi zapojenými do Programu testování intervencí: „Na základě věku při 90% úmrtnosti vedl rapamycin ke zvýšení o 14 procent u žen a o 9 procent u mužů“, pokud jde o celková životnost. Ačkoli bylo pozorováno prodloužení celkové délky života, nebyl žádný rozdíl ve vzorcích onemocnění u myší léčených rapamycinem a u myší, které tomu tak nebyly. To naznačuje, že rapamycin se nemusí zaměřovat na žádné konkrétní onemocnění, ale místo toho prodlužuje délku života a řeší problém stárnutí jako celku. Harrison řekl, že pozdější výzkum tuto myšlenku podpořil.

"Myši jsou ve své biologii velmi podobné lidem," řekl Harrison. "Takže pokud máte něco, co opravdu zpomaluje stárnutí u myší, je opravdu velká šance, že to u lidí zpomalí."

Ačkoli se rapamycin již používá u lidí u pacientů po transplantaci ledviny, použití rapamycinu u lidí pro léčbu proti stárnutí je omezené kvůli možným vedlejším účinkům. Jedním z negativ spojených s rapamycinem je, že způsobuje zvýšení možnosti vzniku diabetu 2. typu.

Podle Harrisona měli lidé, kteří dostávali drapamycin, o 5 procent vyšší pravděpodobnost vzniku cukrovky 2. typu než lidé, kterým nebyla tato látka podávána.

„Určitě, pokud by existovala rozumná šance, že by něco zpomalilo celé spektrum komplikací spojených se stárnutím a prodloužilo by mi délku života třeba o 5 nebo 10 procent, myslím, že by se zvýšilo riziko diabetu 2. typu, které je kontrolovatelné a mohu si ho hlídat protože je to přijatelné riziko,“ řekl Harrison. "Mám podezření, že mnoho lidí by se tak také cítilo, ale lidé, kteří se rozhodují, to tak nepociťují."

Harrison věří, že rapamycin by mohl být extrémně prospěšný u lidí, dokonce i s něčím tak jednoduchým, jako je zvýšení schopnosti starších lidí využít chřipkovou vakcínu.

„Na základě skutečnosti, že se zdálo, že rapamycin prospívá myším, i když jim bylo (ekvivalent myší) 65 (lidských) let, je možné, že najdeme věci, které prospějí starším lidem stejně jako mladým,“ Harrison řekl.

Je však třeba učinit významné kroky v kultuře a zákonech, než bude možné u lidí zavést jakýkoli druh testování proti stárnutí.

"Jako vědec se zabývám realitou," řekl Harrison. „Právní lidé mají co do činění s tím, že se domnívají, že si vymýšlí. Lidský zákon lze změnit tahem pera. Přírodní zákon – to je trochu tvrdší. Je frustrující, že spousta lidí (může) zmeškat tyto extra zdravé roky kvůli setrvačnosti lidských zákonů.“